Rád bych se podělil o malé myšlenky, které se stali hlavní částí mého slova při vánoční bohoslužbě. Jedná se o mé první ucelenější kázání, proto během čtení omluvte určité nedokonalosti.
Přeji Vám pokojné Vánoční svátky. To je takové oblíbené rčení. Co si ale pod tím můžeme představit? Žádné fronty v obchodech, dostatek financí na všechny dárky, potkávání pouze usměvavých lidičky, cukroví se samo připravuje a spoustu dalšího. Bylo by to pěkné, ne? Bohužel taková realita není. Stále se za něčím ženeme. Když ne my, tak aspoň naše okolí a nás tlačí, abychom spěchali také. A víte, co je na tom zajímavé? Netýká se to jen nás.
Josef s Marií si rozhodně neužívali poklidný čas. Spěchali do Betléma, kvůli sčítání lidu. To je napsané velmi jednoduše, co si ale pod tím představit? Davy lidí spěchají, aby se dali zapsat v Betlémě. Betlém zcela praská ve švech. Příchozí zabírají všechna volná místa v hotelích a penzionech. Mezi nimi běhá Josef, hledá také volné pokoje, ale nic se mu nedaří najít. Mezitím v pokročilém stádiu těhotenství se prodírá mladičká Marie houfy lidí, kryje si bříško, aby miminko uvnitř nedošlo k úhoně. Pár minutová chůze ji zcela odrovnává a ona se pak musí dlouhou dobu vydýchávat.
Nepřipomínají vám ty houfy lidí dnešek? Shánění pokojů, abyste potěšili své blízké, jaké ubytování pro ně máte? Asi se to moc nelišilo od dnešního lovu na dárky. A potom, co muži obstarali pokoj, se ženy musely vrhnout na přípravu jídla po náročné cestě, ani se nemohly zastavit a odpočinout si.
Tyto adventní závody v různých disciplínách, jako jsou skok pro dárek, vzpírání pečících plechů, sprint pro kapra nebo zdobení domácnosti volnou technikou však musíme ukončit ve správný čas. Marie se také jen podívala na Josefa a řekla: “Pepčo, už”. Co mohl Josef dělat. Rychle Marii dovedl do stodoly, ve které bylo aspoň teplo a všechny jiné činnosti museli ustat. Byla to taková tlustá cílová čára. Teď už tu musí být jen klid, aby vše dopadlo tak, jak má.
Co si z těchto myšlenek odnést? Rozhodně ne to, že čím více spěcháme, tím více pokojné Vánoce budeme mít. Hlavní je sám pro sebe si říct: „už“. Pak musí ustat všechny zbytečné činnosti. Probuďte se do štědrého dne s tím, že je to tady. Teď už vás potřebují jen vaše rodina.
Vánoce jsou pro mě takovým speciálním dnem. Celý rok oslavuji Ježíše za to, CO udělal. Za to, že šel, vzal všechna moje proviněný a zemřel, kvůli mě na kříži, abych já mohl mít život věčný. Vánoce jsou však pro mě dnem, kdy si mohu připomenou, KÝM Ježíš byl.
Přišel na svět podle dávných předpovědí různých zdrojů za neobyčejných okolností jako zcela bezbranné dítě a přesto ho vítali od vážených a moudrých mužů až po ty nejchudší pastýře. Byl přítelem hříšných ne pro to, že mu to imponovalo, ale pro to, že věděl, že je může zachránit. A především to byl boží syn – světlo, které tma tohoto světa nemohla nikdy pohltit.
Narozením jeho a vlastně i náš velký příběh začíná, ale smrtí rozhodně nekončí.